Marek Ševčík, kouč
No, to by mi tedy vadilo! Jsem právě uprostřed rozhovoru. (Tomu, co zrovna dělám, se říká navolávání studených kontaktů. Trošku tím vypomáhám ve firmě kamarádovi, kterému teď chybí pracovník marketingu.) Telefonuju už asi minutu. S člověkem na druhém konci domlouvám, že podrobnosti o nabídce mu pošlu mailem a pak povídám: "Kdyby Vám to nevadilo, můžu se Vám za týden ozvat?" Odpověď, které se mi na to dostává, mě poněkud zaskočí nečekaně pichlavým tónem: "No, to by mi tedy vadilo!" Navenek se nenechávám vyvést z míry a s porozuměním pokračuju: "Ano, respektuji." Nicméně, v duchu dál jako ozvěnu slyším ono jedovaté "No, to by mi tedy vadilo!" a v hrudi mě to pocitově řeže jako šíp napuštěný jedem. Už před rokem jsem si zvykl chodit za Honzou Koutným na psychoterapeutická sezení. Ne že bych snad cítil nějakou naléhavou potřebu. Spíše "jen" odbrzdit progres svého osobnostního rozvoje tím, že se za Honzovy asistence věnuji pravidelnému týdennímu úklidu ve svých emocích. Co, že tam uklízím? Obrazně řečeno, binec a náhodně zanechané bolavé trosky citových prožitků z minulosti. Postupně se vypořádávám s usazeninami emočního bahna a dělám jejich detox. A tak jsem tentokrát na Honzu vybalil: "No, to by mi tedy vadilo!" ... pocit ... tak trochu jak zpráskaný pes. Tyhle jedy není záhodno ve své duši tolerovat a střádat nevypořádány jako dluhy - jednoho krásného dne by se mohly nevyžádaně přihlásit o slovo a jako exekutor oznámit: "Haló, jsme stále s tebou, vzpomínáš? Teď zaplatíš!" I přesto, že v roli marketingového navolávače jsem komunikoval korektně a věděl, že případné citové výlevy protistrany vypovídají cosi spíše o ní než o mně, přece jen jsem ten jedovatý šíp potřeboval z hrudi vytrhnout a v duši vyvětrat. Zaseklý pocit je totiž proti rozumu těžká váha a jen tak se rozumem vytlačit nenechá. Nu, a jak to pokračovalo? Honza se mé emoční střepině pověnoval s plnou péčí. Když teď nad tím tak uvažuju, výsledek dokonce hodně předčil mé očekávání. Nejen, že zraňující toxin byl neutralizován. Po úlevě jsem si uvědomil, že dokud jsem emoční zranění cítil, aktivovalo to obranné mechanizmy mého ega a ty přehlušovaly mé vyšší emoce a překážely v tom, se z oné příhody poučit. Po Honzově zákroku a odeznění mých ego-obran jsem si pak byl schopen sám přijít na to, jak svou komunikaci pro příště o level vylepšit tím, že partnera během rozhovoru vůbec nepovedu tam, kde by mohla jeho případná jedovatost vzplát. Přínos z Honzovy terapie mi odstranil nejen emoční bolest, ale současně i bloky bránící plnohodnotnému fungování. To pak už automaticky naběhlo a přineslo své ovoce v podobě jemnějšího sebeuvědomování a vyšší dovednosti vycházet s druhými bezpečně, zdravě a příjemně.