Většina z nás si ani neuvědomuje, jak rozsáhlý dopad můžou mít nezpracovaná traumata na náš život.
Obzvláště ty ranné a opravdu hluboké rány mají tendenci se nabalovat, potvrzovat samy sebe v našem životě. Nejlépe je se to dá ilustrovat na příběhu, který ukazuje, jak by mohl vypadat takový příběh jednoho života s neléčenou bolestí…
Malý Adámek se narodil v porodnici v Brně, jeho maminka ho má ráda a první měsíce po narození je s ním. Bohužel maminka ale zároveň trpí psychickou nemocí a krátce po tom se dostává do těžké klinické deprese. Kvůli této depresi musí být hospitalizovaná v psychiatrické léčebně, a to dokonce několik let. I když chce, nemůže s Adámkem být v době, kdy je to pro něj nejdůležitější.
Malé děti, zhruba do 4-5 let, nemají takzvanou teorii mysli, to znamená, že ještě nedokážou chápat, že existují ostatní lidé, kteří mají jiné emoce, záměry, myšlenky a potřeby než oni sami. Svět se tedy točí kolem nich. Tohle vnímání světa má ale jeden kriticky důležitý dopad – pokud jste malé dítě, vše co se vám v životě stane je VAŠE VINA.
Adámek tedy nedokáže pochopit, že maminka je nemocná, že ho má ráda, že by ze všeho na světě chtěla být nejvíc s ním, ale nemůže. Jediné, co Adámek vnímá je, že jeho vlastní maminka ho opustila, a to právě když ji potřeboval nejvíce.
A co to znamená, že mně maminka jen tak opustila?
Že mně nemá ráda.
A pokud mně nemá ráda moje vlastní máma, jak mně může mít rád kdokoliv jiný?
Adámek si hraje ve školce s ostatními dětmi na písečku a Jirka mu nechce pomoct kopat díru, protože si staví hrad. V Adámkovi se spustí ten samý pocit opuštění, který zažil s mámou a z té bolesti a vzteku Jirkovi hrad rozšlápne. Všichni to viděli a už si s ním nebude chtít hrát nikdo.
Adámek si přivolal a potvrdil své přesvědčení – nikdo ho nemá rád.
Na základní škole ve druhé třídě píše Adámek diktát z češtiny, zase se v něm ale spouští pocit opuštění od maminky. Hodně se pak bojí, že když to napíše špatně, učitelka na něj bude zlá a nebude ho mít ráda. Je v takovém stresu, že se nemůže soustředit, utíká myšlenkami jinam, skoro nepíše a aby se uklidnil, začne si do sešitu malovat. Když si pak učitelka diktáty vybírá a vidí v jeho sešitu malovánky přes půlku nedopsaného diktátu, dá to Adámkovi pořádně sežrat. I jeho učitelka ho odmítá, než aby tam s ním byla a pomohla mu.
Adámek si zase přivolal a potvrdil své přesvědčení – nikdo ho nemá rád.
Jsme v páté třídě a poštěstilo se, spolužačce Alence se Adámek líbí a posílá mu papírek se vzkazem, ptá se, jestli by nechtěl jít někdy ven. Adámkovi se Alenka líbí, jeho podvědomí si ale pamatuje na tu situaci s maminkou a už nikdy to nechce zažít znovu. Jeho přesvědčení tedy nepřipustí, že by se on mohl líbit jí. Pokud mu tedy ta Alena píše, je to protože po něm něco chce! Odepíše jí „Nemám zájem, najdi si někoho jiného“. Alenka se cítí odmítnutá, je naštvaná a od té doby mu to dáva vždy najevo, mračí se na něj, pomlouvá ho a zbytek školy ho nechce ani vidět. Tak měl přece jen pravdu – takové pěkné holce by se on nikdy nemohl líbit.
Adámek si zase přivolal a potvrdil své přesvědčení – nikdo ho nemá rád.
Adamovi je 17, studuje střední školu, a už si nenechá říkat Adámek. Dosud neměl moc úspěchu s holkami, ale rozhodl se s tím něco udělat. Našel si na internetu pickupová videa, která učí, jak balit holky. Na facebooku si našel kámoše na pickup a chodí oslovovat. Adam má svůj přirozený smysl pro humor, honě čte a rád se baví o knihách, s blízkými kamarády je uvolněný a spontánně vymýšlí různé blbosti, aby se všichni pobavili a zasmáli, má strach z výšek a ze psů, ale svým kamarádům se nebojí to přiznat.
Jakmile ale vyjde oslovit pěknou holku, tohle všechno padá. V hloubi duše cítí, že žádná holka ho nemůže mít ráda takového, jaký je. Jeho humor je hloupý, není dost vysoký ani svalnatý, to, co čte žádnou holku nezajíme a jakýkoliv strach který má je jen projevem slabosti. Aby tedy mohl mít úspěch s holkou, musí být dokonalý, sebevědomý, říkat ty správné věci, ukazovat svoji hodnotu a neprojevovat své slabosti. Musí být někdo jiný, musí si nasadit masku.
Holky ale moc dobře vycítí přetvářku, a i ty, které by měly opravdového Adama rády jsou jeho maskou odpuzeny, a Adam jen sbírá odmítnutí…
Adam si zase přivolal potvrdil své přesvědčení – nikdo ho nemá rád.
Adamovi je 25 a pracuje v kanceláři, je ale velmi citlivý na kritiku a to se podepisuje na jeho výkonu i kariéře. Když potřebuje něco vědět, bojí se zeptat kolegů. Co kdy by na něj byli naštvaní, že jaktože to ještě neví? Tak se nikdy neptá. A pak neví. A pak jsou na něj kolegové naštvaní, protože neví, protože se nikdy nezeptal. Když Adamovi jeho šéf dává klidnou, konstruktivní zpětnou vazbu na jeho prezentaci, a říká mu, co by na ní mohl upravit, v Adamovi se zase spustí ta hluboká emoce odmítnutí. Má pocit, že je to útok na jeho osobu, bojí se, že ho šéf chce vyhodit, že ho nemá rád. Místo toho, aby v klidu a rád přebral šéfovy rady a upravil prezentaci k lepšímu, celý zbytek dne ho střídá strach a zlost, nemůže se tedy soustředit a prokrastinuje. Na druhý den se šéf pochopitelně diví a říká Adamovi jak je zklamaný, že v prezentaci nic neupravil.
Adam si zase přivolal potvrdil své přesvědčení – nikdo ho nemá rád.
Adamův život je jeden velký boj o přízeň ostatních a jeho tělo se tomu uzpůsobuje. Naše tělo nerozeznává mezi hrozbou psychickou anebo fyzickou. Když tedy to Adamovo tělo všude očekává údery v podobě odmítnutí anebo kritiky, patřičně se na to připravuje, vytváří si svalovou zbroj.
Jeho trapézové svaly za krkem pravidelně zatuhávají, aby chránili jeho temeno a krk, to vede ke chronickému napětí a bolesti. Fyzioterapie a masáže mu vždy poskytují jen krátkodobou úlevu. Jeho břišní svaly jsou neustále stuhnuté, musí být přece pevné a chránit jeho orgány, jakmile přijde další úder. Kvůli neustálému zatuhnutí břicha nemohou žaludek a ani střeva správně vykonávat svou práci a dobře trávit jídlo, Adam má tedy neustálé problémy s trávením a doktoři si neví rady.
A takhle jde Adamův život dál a dál, původní trauma se jen umocňuje a nabaluje, jako sněhová koule.
Jeho vztahy, kariéra i zdraví jdou do kytek.
Jeho budoucnost se zdá být nevyhnutelná – nemoc, chudoba a samota…
Jednoho večera už je toho na něj moc.
Ví, že už to dál nezvládne, je připravený to udělat…
Otevře si na počítači Google a začíná psát…
“terapie brno…”